Gazdina roba – návštěva divadelního představení v Mahenově divadle, 24. 11. 2009

Mnozí naši klienti již několikrát projevili zájem navštívit divadelní představení, které nebude nijak upravené a přizpůsobené dnešku, ale bude se odehrávat velmi přesně podle původní autorské předlohy. Nebylo snadné takové představení najít, protože mnohé divadelní hry jsou dnes naopak, z důvodu větší divácké přitažlivosti, upravovány a přizpůsobovány dnešním podmínkám ve společnosti.

Děj tragédie Gazdina roba

Tragický příběh venkovské krajčírky Evy zpracovala Gabriela Preissová v 19. století. Je to příběh lásky, která žene sama sebe do neštěstí. Na jedné straně pokrytecká morálka, předsudky a sociální propasti mezi lidmi. Na druhou stranu překročení hranic morálky, ať kvůli vášni, vztahu, osobnímu sobectví. Toto téma je blízké i současnému diváckému publiku, ale surová podoba této problematiky v 19. století je cítit z jeviště v každém tónu, kroku, slovu. Děj se odehrává na Horňácku a je doprovázen živou hudbou přímo na jevišti a také stylizovanými horňáckými kroji.

Slovo roba, bez něhož není možné děj pochopit, označuje ženu, která odešla od svého muže a žije s jiným (ať už je rozvedená či nikoliv). Je to slovo velmi hanlivé a stigmatizující. Samotný rozvod je potom pro věřící horňácko něčím skoro nepředstavitelným, nepřijatelným. Zároveň se jako nit dějem ještě nese odlišnost náboženská – katolíci versus luteráni (tak typičtí pro tento kraj).

V brněnském Národním divadle byla Gazdina roba poprvé uvedena rok po své pražské premiéře 18. listopadu 1890 a její současné nastudování je její osmou inscenací na jevišti Národního divadla Brno.

Osoby a obsazení, které jsme viděli:

Eva, krajčírka Eva Novotná
Tetka Evina Ivana Valešová
Mešjanovka Drahomíra Hofmanová
Mánek Mešjaný Václav Vašák
Maryša Kotlibová Henrieta Hornáčková
Kotlibovka Marie Durnová
Samko Jagoš Petr Halberstadt
Zuzka,podruhyně Zuzana Ščerbová
Doktor z Hrozenkova, Baron Jaroslav Kuneš
Notáriuska, Baronka Monika Maláčová
Huspeka, pravotár z Prešpurka Jaroslav Dufek
Danyš Ondřej Novák
Šohaj/Rubač David Kaloč
Kača Drkotnica Ludmila Slancová j.h.
Jožka Petr Panzenberger
Poluša Sandra Riedlová
Míša Jakub Šafránek
Dělníci Jakub Fabianek, Rudolf Hnilička,Martin Horák, Jaroslav Knesl

Proč bylo představení vhodné pro naše klienty:

Děj byl jasný a srozumitelný
Děj byl vhodně doplněn hudbou
Dění na jevišti bylo přehledné, nikdy se na jevišti nepohybovalo mnoho osob najednou
Lidové horňácké tance byly stylizované a pohyb při nich byl velmi výrazný a také srozumitelný (dupání, pomalejší pohyb po jevišti)
Hudba a texty velmi dobře navozovaly ponurou a bezvýchodnou atmosféru tehdejší doby
Živá hudba na jevišti byla součástí děje, neměla roli jen podkresu k dění na jevišti

Závěrem

Po představení bylo znát nejen na publiku, ale i na hercích na pódiu, že se do děje velmi sugestivně vžili. Hercům dělalo i po skončení děje a při loučení se s publikem problém nenásilně se usmát. Nešlo jim to a my jsme to velmi dobře chápali. Ani nám, jako obecenstvu, do smíchu zrovna nebylo. Atmosféra bezvýchodnosti, nešťastné lásky, sňatků pro peníze a falešné morálky, která kráčela dějinami ruku v ruce s pokrytectvím, na nás dýchala po celé představení velmi silně. Naši klienti a průvodci hru velmi prožívali a debaty o smyslu či nesmyslnosti domluvených sňatků nebraly konce ani cestou k autobusu. Tato hra zcela splnila vše, co jsme od ní očekávali . Je to klasická tragédie, zahraná tak přesvědčivě, že by bylo problémem neuvěřit a nevcítit se do bezvýchodné situace nešťastně zamilované Evy – krajčírky, chvílemi litovat a chvílemi odsuzovat nešťastného a zároveň sobeckého Mánka Mešjaného a neprotivit si sobeckou a intrikánskou Mešjanovku.