Noc ve škole aneb jinak poznáváme svět, 29. 5. – 30. 5. 2009

„Noc ve škole aneb jinak poznáváme svět“ se uskutečnila ve spolupráci TyfloCentra Brno, o.p.s, regionálního pracoviště Znojmo se ZŠ Vrbovec a Městskou knihovnou Znojmo, pobočkou v Načeraticích.

Proč se tato akce v TyfloCentru ve Znojmě uskutečnila? Co bylo jejím cílem?

Cílem akce bylo seznámit zdravé děti a pracovníky školství a knihovny s problematikou života se zrakovým postižením a nastínit jim, jaká je situace v oblasti kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené.

Dále pak akce směřovala k tomu, aby se především mladší klienti TyfloCentra mohli seznámit spolu navzájem během společného posezení u táboráku, neformálně si popovídat a aby zároveň měli možnost zapojit se dle svých možností v průběhu večera do všech běžných činností.

Hlavním smyslem celé akce bylo, aby se obě skupiny - klienti se zrakovým postižením i ostatní přítomní bez zrakového postižení navzájem seznámili, společně si popovídali o svých zájmech, potřebách i problémech. Toto všechno může být dalším malým krůčkem i k lepšímu zapojení našich klientů do běžného života ve znojemském regionu.

A jak vlastně celá akce probíhala?

V 17 hodin, 29.5.2009, jsme se sešli v knihovně v Načeraticích – klienti TyfloCentra a děti ze základní školy ve Vrbovci v doprovodu p. vychovatelky Jarmarové a p. uč. Boorové. V knihovně nás přivítala p. Plísková, knihovnice z Načeratic. Po krátkém přivítání program začal. Nejdříve jsme pro děti připravili s našimi klienty povídání o životě se zrakovým postižením a na ukázku jsme přivezli některé z mnoha pomůcek pro nevidomé. Děti i jejich pedagogický doprovod sledovaly a poslouchaly velmi pozorně. Povídání bylo hodně spontánní a dotazy k tématu kladl každý, kdo se na něco chtěl zeptat. Zrovna, když naše povídání směřovalo ke konci, umoudřilo se venku počasí a toho bylo potřeba využít k opékání slíbených špekáčků. Opékali jsme všichni. A nutno říci, že někteří z našich klientů opékali špekáčky u ohně poprvé samostatně a byl to pro ně velký zážitek. Kdo si špekáček opekl a ubránil ho před kočkou, která loudila a loudila, tak si taky pěkně pochutnal. Ale dešťové kapky nás zanedlouho zahnaly zpět pod střechu knihovny. A tam program pokračoval. Děti se rozdělily na 4 skupinky a za vydatné pomoci Kristýny a Petry, našich mladých klientek, si mohli vyzkoušet „Člověče, nezlob se!“ pro nevidomé, šachy, autíčka a další. U jiného stolečku se pak luštil nápis v Braillově písmu a Petra dětem radila jen trošilinku! Zájem byl i o chůzi s holí a o mazání rohlíků máslem – to vše, samozřejmě, se zavázanýma očima. A Pavel, další z našich klientů, na celé to dění pěkně z pohodlí svého křesla dohlížel. Pobavil a poučili jsme se všichni a ani jsme si nevšimli, jak čas rychle uběhl. Ve 22 hodin jsme si pomalu přichystali své karimatky a spacáky a pak jsme uložili děti. My, „dospěláci“, jsme ještě chvíli poseděli, ale únava nás přemohla dost záhy po dětech. Ve 23 hodin už jsme leželi úplně všichni a za tichého šumění deště jsme usínali, obklopeni knihami a „knihovnickými skřítky“.

V sobotu ráno jsme posnídali výbornou bábovku od p. Plískové, pomalu jsme uklidili své „pelíšky“ a přišel čas rozloučit se. Ani se nám domů nechtělo.

Všichni jsme se shodli na tom, že akce se vydařila a že by stálo za to ji za rok zopakovat. Každý odjížděl se spoustou nových zážitků, s pocitem příjemně a užitečně stráveného času. A slíbili jsme si, že kamarádské vztahy, které jsme tam, v Načeraticích, zahájili, si budeme pěkně pěstovat a udržovat.