NEJČASTĚJŠÍ PROBLÉMY STĚŽUJÍCÍ ORIENTACI A SAMOSTATNÝ POHYB ZRAKOVĚ POSTIŽENÝM OSOBÁM V BRNĚ

 

 

Pohybovat se po městě Brně je docela složitou záležitostí i pro zdravé, dobře vidící osoby. Natož pak pro člověka, kterému zrak neslouží zrovna tak, jak by měl. Ne, nemusí to být vždy jen lidé zcela nevidomí. Týká se to i osob s celou řadou očních vad, které výrazně snižují jejich zrakovou ostrost nebo rozsah vidění. Na ně všechny čekají v ulicích Brna nástrahy, které si dobře vidící lidé vlastně ani neuvědomují. Na této stránce bych vás rád alespoň v bodech seznámil s některými z nich. A abychom lépe pochopili proč může být pro nevidomého člověka nebezpečnou překážkou i zdánlivá maličkost, tak začneme od začátku.

***

 

Jak se orientují a pohybují nevidomé osoby v městském prostředí?

Pro samostatný pohyb používají nevidomé osoby bílou hůl, která neslouží jen jako signál o tom, že daný člověk nevidí, ale, a to především, slouží jim samotným jako "prodloužená ruka," která jim umožní si "prohlédnout" prostor kolem sebe (dohlédnou tam, kam dosáhnou).

Druhou nejčastěji používanou technickou pomůckou pro zlepšení orientace je vysílač VPN. S jeho pomocí je možné aktivovat orientační majáčky na veřejnosti přístupných budovách, akustická zařízení na přechodech pro chodce (klepátka na semaforech) apod.

Obrázek bílé hole Obrázek vysílačů VPN 01 a VPN 03

Bílá hůl slouží nevidomému jako prodloužená ruka.

Vysílač VPN, ať už kapesní, nebo zabudovaný
v bílé holi, usnadňuje nevidomým orientaci.

 

Při samostatném pohybu v exteriéru pak nejčastěji využívají tzv. přirozené vodicí linie, jimiž jsou zdi okolních domů, rozhraní chodníku s trávníkem, zídky, zvýšené obrubníky apod. POZOR!!! Obrubník vozovky nemůže být z bezpečnostních důvodů vodící línií!!!

Obrázek zídky, která slouží jako přirozená vodicí linie

Rozhraní chodník / vozovka není vodicí linií.

 

V místě, kde nejsou k dispozici přirozené vodicí linie, se používají vodicí linie umělé. Jsou tvořeny reliéfními prvky dvou základních profilů - puntíkového a žlábkového/žebrového. Puntíkový profil se používá pro tvorbu tzv. "signálních" a "varovných" pásů, prvky s drážkovým/žebrovým profilem se pak používají na tvorbu "umělých vodicích linií".

Obrázek varovného pásu z puntíkové dlažby Obrázek umělé vodící linie s žebrovým a žlábkovým profilem.

Varovný pás z puntíkové dlažby.

Umělá vodící linie s žebrovým a žlábkovým profilem.

 

Pro získání dílčích údajů využívají nevidomé osoby informace psané v Braillově bodovém písmu, kterými je možné označovat např. zastávkové stojany hromadné dopravy, výstupy z podchodů, dveře kanceláří na úřadech apod.

Obrázek brailského štítku na zastávce tramvají

Braillský štítek na zastávce tramvají.

 

Další skupinu pomůcek, využitelných pro lepší orientaci v prostoru, tvoří tzv. akustické prvky. Obecně se jedná o zařízení, která vydávají akustický signál, nebo poskytují hlasovou informaci. Jsou jimi osazovány například semafory na přechodech pro chodce, vstupy do podchodů a veřejnosti přístupných budov, dopravní prostředky MHD apod.

Obrázek orientačního hlasového majáčku Obrázek externího hlásiče na tramvaji

Orientační hlasový majáček (OHM).

Externí hlásič na tramvaji.

 

Těžce slabozraké osoby a osoby se zbytky zraku, kterých je dokonce víc, než těch, kteří nevidí vůbec nic, zase mohou využívat tzv. vizuálně kontrastní prvky. Tyto prvky zajišťují barevný kontrast v místech, která jsou opticky příliš jednolitá, či příliš splývají s okolím. Máme jimi na mysli například správně označená schodiště, šedé sloupy na šedém pozadí, vizuálně neoznačené prosklené plochy a podobně.

Obrázek vizuálně kontrastně označených samootevíracích dveří

Správně označené prosklené samootevírací dveře jsou dobře vidět
i za zhoršených světelných podmínek.

***

 

 

Nejčastější překážky na cestách

Většina problémů, které komplikují nevidomým a těžce zrakově postiženým osobám jejich samostatný pohyb vyplývá z toho, že nejsou dodržovány podmínky, které by akceptovaly výše nastíněné parametry. Jednou z nejčastějších překážek, na které nevidomí denně narážejí, a to nejen na sídlištích, ale i v centru města, bývá přerostlá vegetace, která zasahuje do pochozí plochy chodníků. Ta může nevidomého člověka vybočit ze směru jeho chůze, třebas i do vozovky, nebo jej dezorientovat. V některých případech, pokud jde například o šípkové keře, nebo o silnější větve, popřípadě ještě s trny či ostrým jehličím, tak může dojít i k vážnějším zraněním.

Obrázek větví keřů zasahujících do chodníku Obrázek větví borovice zasahujících do chodníku ve výši hlavy

Větve keřů zasahující do chodníku mohou nevidomého vybočit do vozovky.

Větve borovice zasahující do pochozí plochy chodníku ve výši hlavy
pak mohou způsobit i nepříjemné zranění.

 

 

Podobné překážky pro nevidomé vytvářejí také špatně zaparkovaná auta, ať už přímo na chodnících, nebo v místech, která jsou určena pro přejití vozovky. Ta někdy vytvářejí doslova "pasti," ze kterých je jen obtížné najít východisko. Pokud pak v místě pro přejití vozovky bude zaparkované nákladní auto, tak může dojít k vážnému zranění, protože jeho korbu ve výši hrudníku a výše není s pomocí bílé hole možné nijak odhalit.

Obrázek auta zaparkovaného na chodníku, který zcela blokuje. Obrázek auta zaparkovaného v místě pro přejití.

Auto zaparkované na chodníku jej zcela blokuje. Vytváří tak pro nevidomého
nepřehlednou past.

Také auto stojící v místě určeném pro přejití vozovky jej může zaskočit.

 

 

Také nevhodně umístěné reklamní poutače typu "A", které bývají velice často umístěny těsně podél zdí - přirozených vodicích linií - blokují bezpečný průchozí profil, který by měl být široký 150 cm (nejméně však 90 cm). Rovněž poutače a reklamní tabule, zavěšené na stěně a zasahující do pochozí plochy chodníku, musejí mít spodní hranu poutače ve výši nejméně 220cm od země, aby pod nimi mohly bezpečně projít i vyšší osoby. Pokud není možné z jakýchkoliv důvodů reklamu umístit do požadované výše, pak je nutné vytvořit na zemi hmatově "nepřehlédnutelnou" zarážku pro bílou hůl, která musí kopírovat půdorys zavěšené tabule.

Obrázek reklamního áčka v podchodu.

<<< Poutače blokují průchozí profil podél zdi, který by měl být široký min. 150 cm.

 

Nízko zavěšená reklamní tabule hrozí úrazem hlavy. >>>

Obrázek nízko zavěšené reklamní tabule.

Obrázek zavěšené reklamní tabule opatřené zarážkou pro bílou hůl.

Nízko zavěšené poutače musejí být opatřeny zarážkou pro bílou hůl v půdorysu překážky.

 

 

O mnoho lépe na tom s dodržováním podmínek pro bezpečný pohyb těžce zrakově postižených osob nejsou ani různí prodejci, kteří nabízejí tzv. "občerstvení do ulice". Jde o různá prodejní okénka rychlého občerstvení či zmrzliny, nebo o, především v letních měsících, hodně rozšířené a oblíbené předzahrádky. Jejich umístění musí také splňovat nařízení vyhlášky č. 398/2009 sb. a zachovávat volný průchozí profil 150 cm od okolních zdí, nebo alespoň být opatřeny dobře, bílou holí, detekovatelnou ohrádkou. Bohužel tomu tak až příliš často nebývá.

Obrázek fronty před okénkem občerstvení do ulice

<<< Takováto fronta se těžko obchází i dobře vidícím osobám.

 

Nechtěný vstup do prostoru předzahrádky může nemile překvapit nejen nevidomého, ale i návštěvníky předzahrádky. >>>

Obrázek nezabezpečené zahrádky před restaurací.

Obrázek dobře zabezpečené předzahrádky na vyvýšeném pódiu.

Takto zabezpečená předzahrádka umožňující volný průchod podél zdi okolních domů,
navíc s nájezdem pro vozíčkáře či maminky s kočárkem, to je přímo ideální řešení.

 

 

Místa, která jsou obecně považována za nebezpečná, bývají ohrazena zábradlím. Tato zábradlí, aby plně splňovala prvky bezpečnosti i pro nevidomé osoby, by měla být opatřena zarážkou pro bílou hůl ve výši maximálně 30 centimetrů od země. Většinou to však bývá až kolem 60 cm a někdy i více. Často se také zapomíná na vizuálně kontrastní barvy zábradlí, což může ohrozit především osoby slabozraké. Taková zábradlí pak svou funkci pro nevidomé prakticky neplní, protože jejich přítomnost zjistí až nárazem do nich. Pokud jsou takovými (a nebo mnohdy jen symbolickými - páskovými) zábranami opatřeny například výkopy, pak už není daleko k vážnějšímu úrazu.

Obrázek nevhodného, příliš vysokého  zábradlí.

<<< Příliš vysoké zábradlí zjistí nevidomí až nárazem do něj.

 

Špatně nebo vůbec nezabezpečený výkop představuje velké nebezpečí nejen pro zrakově handicapované chodce. >>>

Obrázek nezabezpečeného výkopu.

Obrázek dobře provedeného zábradlí

Zábradlí musí mít zarážku pro bílou hůl ve výši max. 30 cm od země.
Také barevnému kontrastu by měla být věnována větší pozornost.

 

 

Často také to, co by mělo nevidomým v jejich samostatném pohybu pomáhat, je může paradoxně ohrožovat. V tomto případě jde především o nesprávně provedené umělé vodící linie a signální či varovné pásy.

Obrázek špatně provedeného signálního pásu

Špatně provedený signální pás směruje nevidomého mimo přechod.

Obrázek porušené umělé vodící linie v podchodu.

Také porušená nebo zastavěná umělá vodicí linie svou funkci nemůže plnit.

 

 

Osoby silně slabozraké nebo se zbytky zraku pak mívají velké problémy při "odhalování" tzv. "neviditelných" překážek. Jedná se v podstatě o jakékoliv věci, které se vyskytují v městském prostředí a jsou opticky málo kontrastní vůči svému pozadí. V první řadě jsou to neoznačené nebo špatně označené hrany schodů schodišť, jejichž hrany se, pro člověka se špatným zrakem (ale při špatných světelných podmínkách i pro relativně dobře vidícího člověka) "slévají" v jednolitou plochu. Dále jsou to prosklené plochy dveří nebo prosklených zastávkových přístřešků, které jsou za snížených světelných podmínek opět neviditelné a není problém do nich narazit. Neméně se to týká také šedých sloupů veřejného osvětlení a sloupků semaforů či dopravních značek na šedém pozadí chodníků.

Obrázek neoznačeného schodiště Rozmazaný obrázek neoznačeného schodiště

Neoznačené schodiště tvoří pro špatně vidící osoby jednolitou plochu. Takto jej například vidí člověk s šedým zákalem.

Také neoznačené nebo nevýrazně označené prosklené plochy slabozraká osoba snadno přehlédne.

 Obrázek neoznačeného proskleného přístřešku na zastávce tramvají  Obrázek špatně označených prosklených dveří
Obrázek označeného podpěrného sloupu v podchodu Rozmazaný označený podpěrný sloup, simulace zrakové vady

Simulace viditelnosti dobře označeného podpěrného sloupu osobou s poškozeným zrakem.

 

 

Samostatnou kapitolou je pak cestování v hromadné dopravě. Nemluvící dopravní prostředky dokážou samostatný pohyb nevidomým hodně zkomplikovat. Přestože je v Brně ozvučeno téměř sto procent všech prostředků MHD, tak při posledním průzkumu funkčnosti externích hlásičů v červenci 2010 bylo zjištěno, že z celkového počtu 154 kontrolovaných vozidel jich nemluvila více než čtvrtina. Nejhůř na tom byly trolejbusy s 57 % nemluvících vozidel. Za nimi následovaly autobusy s 27% a tramvaje s 24%.

Dalším velkým problémem při cestování MHD je skutečnost, že řidiči vozidla MHD, které zastaví na zastávce jako druhé a další v řadě, tak po odbavení cestujících již u zastávkového stojanu znovu většinou nezastaví, a to ani v případě, že tam vidí stát tělesně či zrakově handicapovaného cestujícího, přestože jim to jejich pracovní řád ukládá. Nevidomý pak nemá šanci do takového vozidla nastoupit.

Obrázek nevidomého s vysílačem VPN na zastávce tramvají

<<< Nemluvící dopravní prostředky k bezpečnosti a pohodě při cestování moc nepřispívají.

 

Pokud řidič odbaví cestující daleko před zastávkovým stojanem, tak přítomnost vozidla zjistí nevidomý až při jeho rozjíždění. >>>

Autobus odbavuje cestující daleko před zastávkovým stojanem

***

 

 

A CO SE S TÍM DÁ DĚLAT?

 

Z výše uvedených informací je jasné, že samostatný pohyb nevidomých a těžce zrakově postižených osob po městě je mimořádně stresující a potenciálně i nebezpečný. Je proto morální povinností každého z nás, pokusit se co nejvíc eliminovat všechny okolnosti, které k této nepříznivé situaci přispívají. Není to jen věcí organizací zabývajících se poskytováním služeb pro nevidomé, ani jen úřadů. Mělo by to být věcí každého z nás, protože každý z nás může svým chováním přispět alespoň malým dílkem ke zlepšení této situace. A co tedy je možné dělat konkrétně?

 

Co děláme v téhle oblasti my?

 

Co můžou dělat úřady, a stavební firmy?

 

A co může dělat každý z nás?

 

____________________________________________

 

 

Ke dni 20.11. 2012
zpracoval Josef Konečný