NAVIGAČNÍ BÍLÁ HŮL.

 

 

Bonusovým výrobkem Tmavomodrého festivalu 2008, který měli návštěvníci této, dnes již tradiční přehlídky, možnost si osahat a vyzkoušet, byl produkt, který nám představili pánové Sapák a Široký z brněnské firmy Webprogress. Jde o navigační systém, který bude možné využívat především v orientačně složitějších interiérech, jimiž můžou být například nemocnice, úřady, nebo například velká nákupní centra. Jde v podstatě o místa, kde není možné využít GPS navigaci. Zařízení se skládá ze tří prvků. Prvním z nich je takzvaný RFID čip, druhým je snímač těchto čipů a třetím prvkem je vyhodnocovací zařízení. Tím může být buď kapesní počítač typu PDA nebo například i tzv. chytrý mobilní telefon.

Obrázek rukojeti a špičky hole s anténou pro snímání RFID čipů a PDA s aplikací RF Guide

Detail rukojeti a špičky hole a PDA se spuštěnou aplikací RF Guide

 

A jak to funguje?

RFID čip je malá součástka, zalisovaná většinou do tenkého plastového čtverečku. V současné době se běžně používají, nejčastěji v obchodních sítích, jako ochrana zboží před odcizením. Tyto čipy se nalepí na podlahu nebo na zeď těsně u podlahy, především na rozcestích chodeb, u dveří do jednotlivých kanceláří a podobně, kde se zamaskují například přetapetováním, či přemalováním. Čipy jsou bezkontaktní a nepotřebují žádné napájení elektřinou. Takto se v orientačně složitých stavbách vytvoří celé trasy, jimž budou odpovídat také databáze těchto tras. Ty pak budou nahrány do PDA nebo Mobilního telefonu. Bílá hůl pak obsahuje ve své rukojeti napájecí akumulátory s elektronikou a ve špičce holi je pak umístěna snímací anténa RFID čipů. Při procházení kolem místa, kde je čip umístěn, sejme anténa jeho kód a prostřednictvím bezdrátové technologie bluetooth jej pošle do PDA nebo telefonu. Tam jej program zpracuje, přiřadí mu odpovídající frázi a ta je pak uživateli přečtena hlasem.

 

V praxi by to pak mohlo vypadat následovně:

Přijdete do nemocnice, na recepci si zapůjčíte Bílou hůl a kapesní počítač, recepční vám na něm nastaví trasu kam potřebujete jít a vy můžete vyrazit na cestu. Při procházení kolem jednotlivých čipů vám bude zařízení postupně hlásit kudy máte jít a kde a kam máte zabočit. Pokud něco přejdete nebo někde odbočíte špatně, vrátí vás na původní trasu a postupně vás dovede do ordinace vašeho lékaře. Tam vám oznámí, že jste u cíle své cesty. Při odchodu z ordinace stisknete pouze tlačítko "zpět" a systém vás provede celou trasou v opačném směru. U recepce vrátíte hůl i kapesní počítač a můžete jít domů.

Vyhodnocovací program by měl pracovat ve dvou režimech. Ten druhý režim spočívá v tom, že si nenastavíte žádnou trasu. Zařízení vám proto nebude říkat kam máte jít a kde máte zabočit, ale při procházení kolem jednotlivých čipů vám oznámí, kde je tento čip umístěn a tudíž i to, kde se právě nacházíte. Že jste například u ordinace očního lékaře (případně doplní i ordinační hodiny) nebo že tady je zase sesterna, či laboratoř atd.

První takto vytvořená zkušební trasa je vybudována v brněnském technickém inovačním centru v Králově poli, kde je i sídlo firmy Webprogress. Měla by sloužit pro odladění všech případných nedostatků programu, stanovení zásad pro umísťování RFID čipů, tvorbu používaných frází a v neposlední řadě také jako ukázková trasa pro propagační účely. Na celém projektu spolupracuje firma Webprogress s pracovníky brněnského TyfloCentra.

Použití ve velkých komplexech obchodních středisek by bylo zaměřeno spíše jen na navigaci ke vchodům, případně k pokladnám jednotlivých prodejen v těchto komplexech, kde už by se nevidomý zákazník mohl domluvit na možnosti pomoci při nákupu. Představa, že si nevidomý zákazník s pomocí této hole sám ve velké samoobsluze nakoupí je z mnoha důvodů nereálná. Popustím-li však trošku uzdu své fantazii, tak si dovedu docela reálně představit situaci, kdy by se tímto způsobem označily například zastávkové stojany na nástupištích MHD. Tomuto čipu by pak byla přiřazena informace o tom, které linky z této zastávky odjíždějí a kterým směrem jedou. Při propojení databáze těchto bodů s databázemi jízdních řádů bychom se pak mohli dozvědět i to, za jak dlouho nám odjíždí nejbližší spoj.
A určitě by se dalo vymyslet ještě víc možností, jak tento systém využít. Ale to vše je zatím jen hudbou více, či méně vzdálené budoucnosti. V každém případě to vyžaduje především zájem nevidomých uživatelů se tuto novou technologii naučit využívat.