Dne 14. května 2025 proběhly oslavy 190 let od založení prvního vzdělávacího ústavu pro nevidomé v Brně. Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zdravotně znevýhodněné byla původně školou pro nevidomé a slabozraké žáky. Těch je tu dnes jako šafránu. Kam se poděly nevidomé děti? Co se všechno stalo za těch 190 let v oblasti vzdělávání nevidomých? Jak se proměnil celý systém vzdělávání dětí s nějakým zdravotním znevýhodněním?
V roce 1835 byl otevřen brněnský ústav pro výchovu nevidomých a nesl název Ústav pro slepé. Jeho zakladatelem byl Jan Rafael Beitl. Sídlil v Brně-Zábrdovicích (dnes Zábrdovická 22). Jan Rafael Beitl kladl největší důraz na hudební vzdělání nevidomých, základní řemeslné dovednosti a práci na pozemku. Všeobecnému vzdělávání se nepřikládal takový význam, protože bylo nutno nejdříve usilovat o vlastní obživu. V roce 1846 se ústav stěhuje do nové budovy (Radvitovo nám. č. 7, dnes Žerotínovo náměstí – místo, kde dnes stojí Bílý dům). Zde se již začíná vyučovat některým všeobecně vzdělávacím předmětům. Ústav se pak v období obou světových válek a v meziválečném období několikrát stěhoval. Dnešní pamětníci si vybaví budovu na Veveří 15, která dříve sloužila římskokatolickému semináři. V letech 1949 až 1990 se tato budova stala na dlouhou dobu místem vzdělávání nevidomých a slabozrakých dětí.
Jak popisuje PhDr. Josef Smýkal ve své knize „150 let výchovné a vzdělávací instituce pro nevidomé v Brně“, vydané v roce 1985, nešlo vůbec o vhodný objekt. Autor v knize píše: „Bylo potřeba provést zásadní stavební úpravy, vybudovat alespoň částečně vyhovující hygienické zařízení. Tyto adaptace byly dokončeny až v r. 1985. Ústřední vytápění nebylo až do r. 1984, když po velkém boji se podařilo sehnat finanční prostředky.“ V knize se dále dočteme, že „Brněnský ústav pro výchovu nevidomých vznikl jako třetí v českých zemích, po ústavu na Hradčanech a Klárově ústavu v Praze. Kniha je vlastně velmi podrobnou retrospektivou vývoje výchovy a vzdělávání nevidomých v Brně až do roku 1985.
V červnu 1990 se škola přestěhovala z ulice Veveří do komplexu budov v areálu bývalé Krajské politické školy, Hlinky 156. K základní a mateřské škole v roce 1992 přibyla Soukromá střední škola internátní pro zrakově postiženou mládež, která si svou pozici soukromé školy neudržela a později byla začleněna do celého školského komplexu. Dějiny školy po roce 1990 jsou podrobně popsány na stránkách školy: https://www.kamenomlynska.cz/historie-skoly.
Vzdělávání dětí se zdravotním postižení ve speciálních školách.
Výhodou vzdělávání na speciálních školách byla odborná specializace pedagogů na vzdělávací potřeby, které v případě dětí s těžkým zrakovým postižením byly zcela jasně dané: psaní a čtení Braillovým písmem, používání speciálních pomůcek, např. lupy pro slabozraké, zaměření na hlasové a hmatové vnímání a mnoho dalšího.
Problémem bylo odloučení od rodiny a nutný pobyt na internátě, pokud rodina nemohla denně dítě do školy a ze školy doprovázet. Znamenalo to odloučení dítěte od přirozeného domácího prostředí, do kterého se pak v dospělosti často již nevracelo.
Málokterá rodina si mohla dovolit přestěhovat se do místa, kde byla speciální škola, aby dítě nepřišlo o rodinné zázemí. Moje zkušenost však poukazuje, že právě tyto děti s možností speciálního vzdělávání s každodenním rodinným zázemím byly nejlépe připraveny do života, studovaly běžné střední, pak i vysoké školy.
Po roce 1990 dochází k prvním pokusům o zařazení dětí s postižením zraku do běžných škol. Chyběly však pomůcky a zkušenosti pedagogů a bez velké podpory rodin těchto dětí by se zřejmě integrace nedařila. V roce 1994 v Brně vzniká Speciální pedagogické centrum, které takto integrovaným žákům a jejich pedagogům na běžných školách začalo poskytovat nezbytné poradenství.
Reagovat je také potřeba na trend, kdy ubývá dětí s jedním handicapem a přibývá dětí s více vadami. V roce 2004 dochází k velké změně v oblasti speciálního školství. Prosazuje se vzdělání se zdravými dětmi, ruší se speciální školy nebo mění jejich zaměření. Speciální potřeby žáků se zdravotním postižením jsou řešeny prostřednictvím asistentů pedagoga a individuálními vzdělávacími plány.
Děti, integrované do běžných škol, mají mnohem menší možnosti poznat podobně postižené vrstevníky, což je alespoň částečně kompenzováno aktivitami některých neziskových organizací. V hlavních letních prázdninách pořádají letní tábory pro zrakově postižené děti. Cílem je nejen poznat podobně postižené vrstevníky, ale posílit kompetence v samostatném pohybu a orientaci v terénu, v sebeobsluze zážitkovou formou.
Přehled:
1835: Jan Rafael Beitl zakládá vzdělávací Ústav pro slepé v Brně-Zábrdovicích (dnes Zábrdovická 22).
1846 – 1915: Ústav pro slepé se stěhuje nové budovy na Radvitově nám. č. 7 (dnes Žerotínovo náměstí – místo, kde dnes stojí Bílý dům), a působí zde až do začátku 1. světové války,
1915 – 1949: období obou světových válek a meziválečné období první republiky rozvoji ústavu moc nepřálo, ústav se několikrát stěhoval, po druhé světové válce je ústav zrušen,
1949 – 1990: na dlouhou dobu se místem vzdělávání nevidomých a slabozrakých dětí v Brně stala budova na Veveří 15, která dříve sloužila římskokatolickému semináři,
1990: škola se stěhuje do komplexu budov v areálu bývalé Krajské politické školy v Brně,
1992: škola získala právní subjektivitu, v sousedství vzniká soukromá střední škola pro nevidomé,
1994: vzniká Speciální pedagogické centrum,
1995: škola se stává příspěvkovou organizací MŠMT,
1999: nový název Speciální školy pro zrakově postižené,
2006: škola sloučila se střední školou a má nový název: Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2,
2016: škola může přijímat žáky s různými typy postižení a mění název: Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zdravotně znevýhodněné, Brno, Kamenomlýnská 2.
z veřejně dostupných zdrojů
sestavila Hana Bubeníčková