Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) vznikla před 30 lety, dne 16. června 1996 sloučením do té doby dvou působících organizací, sdružujících osoby s těžkým zrakovým postižením. Pojďme si při příležitosti tohoto výročí připomenou bohatou novodobou historii hnutí nevidomých.
Co tomu předcházelo?
Před rokem 1989
V době před rokem 1989 se lidé se zdravotním postižením mohli sdružovat pouze v jediné povolené organizaci, ve Svazu invalidů. Při ústředním výboru sice existovala Rada zrakově postižených, která se snažila prostřednictvím různých komisí řešit otázky zrakově postižených, ale k běžným členům v jednotlivých základních organizacích, natož k těm neorganizovaným se toho moc nedostalo. Základní organizace Svazu invalidů navíc sdružovaly zdravotně postižené bez ohledu na druh postižení. Snad jen ve větších městech existovaly odbočky, v nich převahu mohli mít lidé se zrakovým postižením. Kolik ale takových bylo, není známo.
Pokud si v rámci organizované činnosti pomáhali, pomoc zejména s doprovody se odehrávala na úrovni aktivních členů, kteří tuto činnost prováděli dobrovolně a spíš náhodně v místních odbočkách, a to jen ve větších městech. V roce 1988 sice vzniká v Praze středisko Tyflokabinet, který se začal zabývat technickými kompenzačními pomůckami pro nevidomé a slabozraké, ale na svůj rozvoj si toto středisko počkalo až po změnách v roce 1989.
1989–1996
Česká unie nevidomých a slabozrakých
Po listopadových událostech roku 1989 se dne 3. prosince schází skupina těžce zrakově postižených lidí a zakládá Českou unii nevidomých a slabozrakých. Byli mezi nimi např. PhDr. Milan Pešák, PhDr. Rudolf Volejník, za Brno PhDr. Josef Smýkal. Jednalo se vůbec o první skutečně nezávislou organizaci u nás v novodobých dějinách. Základním motivem bylo přesvědčení, že nevidomí dovedou jednat sami za sebe a že je potřeba vybudovat a provozovat profesionální služby pro nevidomé a slabozraké. A také se tak skutečně dělo.
Česká unie nevidomých a slabozrakých zakládá jednotlivá odborná střediska, která fungují dodnes:
- 1990 – Středisko rané péče (osamostatnilo se v roce 1998)
1991 – Tyfloservis (základní projekt České unie nevidomých a slabozrakých „sociální rehabilitace později osleplých“)
od roku 2000 samostatná obecně prospěšná společnost s celostátní působností s krajskými pracovišti
- 1991 – Středisko výcviku vodicích psů
(1997 – nová provozní budova v Praze Jinonicích, 1999 – nová ubytovna pro klienty)
- 1991 – Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina
(1994 - dokončena rekonstrukce sídla, od roku 2000 samostatná obecně prospěšná společnost)
- 1992 – Středisko pro odstraňování architektonických bariér (dnes Metodické centrum odstraňování bariér)
- 1993 – Oddělení digitalizace, knihovna Braillnet (dnes Knihovna digitálních dokumentů a Navigační centrum)
(30. 9. 1996 server www.braillnet.cz - první web podobného zaměření)
- 1994 – Oddělení tyflotechnických pomůcek (dnes Tyflokabinet – metodické centrum elektronických kompenzačních pomůcek)
- 1994 – Prodejna tyflopomůcek Olomouc (dnes prodejny v Olomouci a v Praze)
Přesto, že do České unie nevidomých a slabozrakých vstoupila pouze jedna čtvrtina zrakově postižených členů evidovaných z bývalého Svazu invalidů, dosáhla Česká unie nevidomých a slabozrakých za krátkou dobu skvělých výsledků a získala autoritu doma i ve světě.
Společnost nevidomých a slabozrakých
Dne 22. dubna 1990 vzniká druhá organizace s názvem Společnost nevidomých a slabozrakých, jako jedna z nástupnických organizací rozpadajícího se Svazu invalidů. Její členská základna měla kolem 10 000 členů. Převzala činnost Tyflokabinetu, který postupně shromažďoval speciální pomůcky a prováděl instruktáže.
Společnost také začala provozovat průvodcovskou službu, která pomáhala především ve větších městech.
Převzala také redakci časopisu ZORA.
A jak to bylo v Brně?
V Brně působila odbočka České unie nevidomých a slabozrakých i odbočka Společnosti nevidomých a slabozrakých. Brněnská odbočka České unie nevidomých a slabozrakých v roce 1991 získala do svého majetku dům na Chaloupkově ulici č. 7. Odbočka Společnosti nevidomých a slabozrakých působila především v pronajatých prostorech na Bajerově ulici, které však kvůli restitucím brzy musela opustit a přestěhovat se také na Chaloupkovu ulici. Nevidomí v Brně díky pozůstalosti po brněnském básníkovi Josefu Chaloupkovi měli svůj vlastní dům, což se nejen v té době, ale i v budoucnu ukázalo jako velmi přínosné, přestože se jednalo o starý dům v ne zrovna dobrém technickém stavu.
Z brněnských tehdejších představitelů je třeba jmenovat především PhDr. Josefa Smýkala, který stál u zrodu brněnské odbočky České unie nevidomých a slabozrakých a také u zrodu Slepeckého muzea, jehož cenné sbírky převzalo v roce 2000 Technické muzeum v Brně.
V roce 1992 v Brně zahajovalo svou činnost pracoviště Tyfloservisu a prvním vedoucím byl František Ficián, v roce 1994 v Brně vzniká Výukové a digitalizační středisko, které se začíná věnovat především výuce výpočetní techniky. O vznik se zasloužila a vedla jej RNDr. Hana Bubeníčková, která se do té doby věnovala výuce programování na prvním počítači pro nevidomé Eureka A4 (do tehdejšího Československa dovezen v roce 1991).
Den „D“ 16. 6. 1996
Několikrát obě organizace vyvinuly snahu domluvit se a vytvořit jedinou společnou organizaci nevidomých a slabozrakých. Podařilo se to dne 16. června 1996, kdy v Hradci Králové proběhl slučovací sjezd. Nejprve probíhala jednání vrcholných orgánů obou organizací odděleně a posléze již rokují obě shromáždění společně.
V čele organizací stáli a o sjednocení se významně zasloužili:
PhDr. Milan Pešák (22. 4. 1963 – 22. 3. 2023) - prezident České unie nevidomých a slabozrakých,
Ing. Vlastimil Císař (27. 5. 1934 – 28. 1. 2002) - předseda Společnosti nevidomých a slabozrakých.
Nová Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) měla silné zázemí ve vybudovaných odborných střediscích a získala rozsáhlou členskou základnu.
1997–2000
Nově zvolenému prezidentovi Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, Milanu Pešákovi, který funkci zastával dalších 20 let, začala nelehká práce zvládnou řízení všech odborných středisek a věnovat péči 80 odbočkám.
Došlo ke spojení Center tyflotechnických pomůcek a Tyflokabinetu, v regionech České republiky se zakládala nová pracoviště.
Byla založena síť Středisek integračních aktivit, která v regionech soustředila poradny pro zrakově postižené, organizovala průvodcovské služby a volnočasové a zájmové aktivity.
Roky 1997 až 1999 lze charakterizovat především jako velký rozvoj a rozšiřování odborných středisek do regionů, rozvoj metodické práce i posilováním spolkové činnosti.
Situace v Brně
V Brně sloučením Výukového a digitalizačního střediska a brněnského pracoviště Tyflokabinetu vzniká pracoviště Centra tyflotechnických pomůcek a služeb v Brně, které nadále vede RNDr. Hana Bubeníčková. V Brně vzniká také Metodické centrum informatiky, které se věnuje především zpřístupnění internetu (projekt Blind Friendly Web).
Dlouholetým vedoucím brněnského pracoviště Tyfloservisu byl Ing. Petr Karásek.
V roce 1998 vzniká brněnské pracoviště Střediska integračních aktivit, zajišťující průvodcovskou službu, poradenství a organizující volnočasové a zájmové aktivity. Středisko vedla Marie Švejdová.
Významnými představiteli brněnských odboček SONS byli Pavel David a Marie Hauserová.
Oblasti odstraňování architektonických bariér se v Brně dlouhodobě a úspěšně věnuje Josef Konečný.
Nové tisíciletí
Začátkem roku 2000 došlo ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí k těžko pochopitelné změně až dosud kladného postoje k projektům SONS. Projekty byly vyřazeny z dotačního řízení nebo dány do tzv. útlumu, s tím, že již nebudou dále podpořeny, a to bez náhradního řešení služeb pro nevidomé. Mezi vyřazenými projekty zůstaly především projekty s vybudovanou regionální strukturou, Centra tyflotechnických pomůcek a služeb a Střediska integračních aktivit.
SONS se proti vyřazení svých projektů ostře vymezila, a uspořádala dne 20. ledna 2000 demonstrací před Ministerstvem práce a sociálních věcí, což nemá v novodobé historii slepeckého hnutí obdobu. Bylo jasné, že 3 roky fungující velká organizace s celou škálou odborných služeb a širokou členskou základnou bude muset přijmout zásadní opatření k záchraně především vybudované sítě profesionálních služeb. Na jaře 2000 se doslova rozhodovalo o budoucnosti vybudovaných služeb pro nevidomé. Bylo jasné, že služby pro nevidomé nelze provozovat jako dosud. Prezident SONS, Milan Pešák, předložil a prosadil návrh nového uspořádání sociálních služeb, které znamenalo jejich osamostatnění.
Bylo rozhodnuto, že …
- se osamostatní: Tyfloservis a Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina (Středisko výcviku vodicích psů nadále zůstalo pod SONS)
- vzniknou nové samostatné odborné obecně prospěšné společnosti s krajskou působností, které by se specializovaly na rozvoj sociálních služeb na území každého z nově utvořených krajů České republiky. Hledal se název pro tyto krajské organizace. Nakonec bylo rozhodnuto o názvu TyfloCentrum + název krajského města
V roce 2000 tak vznikají regionální obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Brno, TyfloCentrum Olomouc, TyfloCentrum Ostrava, TyfloCentrum Karlovy Vary, TyfloCentrum Plzeň a TyfloCentrum České Budějovice.
V roce 2002 se přidalo TyfloCentrum Praha, TyfloCentrum Ústí nad Labem, TyfloCentrum Hradec Králové a TyfloCentrum Zlín (bylo v roce 2015 zrušeno).
V roce 2003 doplnilo síť regionálních obecně prospěšných společností TyfloCentrum Pardubice, TyfloCentrum Liberec a TyfloCentrum Jihlava.
Do vínku TyfloCentrům byly dány tyto činnosti:
- sociálně – právní poradenství,
- rozvoj a docvičování dovedností získaných v programech základní rehabilitace, kterou poskytuje Tyfloservis, formou dalších rehabilitačních a aktivizačních činností,
- nácvik obsluhy pomůcek na bázi PC včetně odborně technického poradenství,
- průvodcovské, předčitatelské a jiné asistentské služby,
- pomoc při odstraňování architektonických bariér v kraji,
- další služby podle podmínek regionu (osvěta, podpora zaměstnávání, …).
Založením dceřiných obecně prospěšných společností se tak podařilo zvrátit zánik služeb, který v roce 2000 hrozil. V mnoha regionech došlo k dalšímu rozšiřování nabídky služeb do dalších regionů v rámci krajů.
Velká rodina organizací poskytujících odborné služby lidem s těžkých zrakovým postižením se za 25 let v novém tisíciletí rozrostla.
Zavzpomínala a text sestavila Hana Bubeníčková.
